Výčapský kopec 21.7.2007
Skupina Carmen vystupuje za rok jen jedenkrát a to ve složení:
Luboš Denner - kytara, vokály, Michal Chaloupka - bicí, Petr Bende - zpěv, kytara, bicí, Jiří Tržil - klávesy, vokály,
Vašek Čudka - basová kytara, zpěv, Karel Holík - saxofon.
Co jsem od letošních Výčap čekala? Věděla jsem, že Carmen budou hrát stejně dobře, Petr bude zpívat jak o
život a žádný koncert není tak dlouhý, jako tahle ,,zábava“. Sjede se po dlouhé době velký počet nás, kteří
se naživo potkáváme mnohem raději, než když si můžeme jen psát. A počasí, ač bylo nejisté, vyšlo krásně. Neměla jsem tedy
žádné podstatné obavy...
Začali jsme trsat vzadu na předkapelu Natuty. Už z doslechu jsem věděla, že hrají Ty a já s úpravou ,,všechno ti dávám
natuty“.
Petr skrytý za vlajkou s nápisem Carmen, dramatická hudba, světla….to i všechno, co následovalo, mě úplně pohltilo a
trsala jsem jak šílená, mnohdy i s foťákem v ruce, zastavovala jsem se jen na focení.
Hudba je mnohdy tvrdší, než s PBB, osvědčené hity od U2,
Stounů, Nirvany, R.E.M. a dalších, málo mluveného slova...
...v samém začátku nás překvapil i novou kšiltovkou (slyšela jsem dobře, že vypadá jak Eminem? oh, to neee! :-D )
... i Petr je s Carmeny jakoby ve větší extázi, člověka to všechno vtáhne a musí tančit, musí být toho
součástí. Sama sebe se ptám, proč mě tahle noc tak fascinuje. Těžko to říct slovy...snad zvláštní konstelace hvězd :-).
Malý výčapský areálek praskal ve švech a dobrá tisícovka lidí se dobře bavila. Vyrušoval pouze jeden mladík, který začal
zezadu obtěžovat a skákat holkám na záda. Inu, nemůže být všechno ideální. :-)
Po skončení koncertu jsme se sešli opět pod ořechem. Tam máme pořád na co vzpomínat...a už se snad dá říct, že je to
krásná tradice. Tohle byly naše Výčapy potřetí, roku dvoutisícího sedmého.
Pár dalších fotek ve fotogalerii na Petrově webu
První z nás na kopec dorazili kolem páté, usadili se a sledovali zvukovku. Nevidět ji, tak mi
bude něco chybět.:-)
A pak jsme nastoupili dopředu k hrazení a začal koncert. Nemůžu napsat jinak, než že strhujícím způsobem.
...,,střel mě, zab mě..."
Petr s energií sobě vlastní obsáhl celé pódium, často zpíval nakročený na bedýnce na samém krajíčku.
V jednu chvíli prověřil trámek nad svou hlavou, zachytil se prsty a dost dlouho se na něm houpal.
Pak sedl za své bongo a úžasně se vyřádil.
Má z něj evidentně radost, jak dítě z nové hračky, strašně ho to baví a plánuje ho využít i na svých koncertech.
Výstup měla i malá Sylva, která je rok od roku větší.:-)
Podupávání do rytmu s Karlem Holíkem