V letošním létě nebylo moc krásných dnů, ale tento se vydařil a tak jsme si cestou na Vranov užívali dokonce vedra. Na zámecké nádvoří pouštěli nedlouho před začátkem, čekaly na nás židličky. Inu, co bychom chtěli na zámku, kde jsou zvyklí na folkaře typu Žalmana nebo vážnou hudbu.

Začátek vypadal opravdu folkově, Petr přicházel okolo nás diváků a zpíval Nezacházej slunce, pak zasedl s kytarou a představil tři nové písně: Vrásky, Otisky a Přání. Znělo to krásně, citlivé a přemýšlivé texty, romantická kytara...folková podoba Petra se mi odjakživa moc líbí.

Pak přišel Kája a změnila se nálada, když zazpívali Milování v poli. A vzápětí nastoupil celý band v sestavě, jak ho známe, o nějaké komornosti nemohla být ani řeč :-), koncert gradoval až po I feel good! .

Nádvoří bylo úžasné v tom, že mělo přístupné ochozy a tak jsem si vyhrála a udělala pár ,,leteckých“ záběrů a mezitím se vracela spořádaně na židličku.

Jen při ,,Vstávej, jdem, dej mi svoji ruku!" jsem chytla za ruku kamarádku a zcela nespořádaně jsme si vedle pódia zatrsaly; postupně se přidaly další skupinky. Petr na nás s nějakými veselými poznámkami jukal za reproduktory. :-) Neodolatelný byl Dalibor, který měl tentokrát takové taneční kreace, že když to Petr náhodou zahlédl, málem nedozpíval. :-) Lidi dělali bengál, jako by jich bylo tisíc! Jen jsem se užasle ohlížela a radovala se z toho.

Kája, který na poslední rychlé písně odešel, najednou stoupal po ochozu vzhůru a troubil Nad horú. A pak se stalo něco krásně spontánního. Na některých koncertech Petr publikum vyzývá – buď při One nebo při Nad horú, aby se objali s lidmi, které mají rádi nebo jen se svými sousedy. Tady neřekl ani slovo a oni to udělali sami, vstali a objímali se kolem ramen a houpali se do rytmu a Petr se musel hodně snažit, aby začal zpívat a dojetí ho nepřemohlo. Další standing ovation do sbírky. :-)

Přes pár blesků a zahřmění noc zůstala příjemně teplá a umocňovala pohodu. Krásný koncert, krásné prostředí, krásné dojmy.