Zaplněné divadlo Kalich ve mně stejně jako Janáčkovo vyvolalo vzpomínky, ale z doby docela nedávné. Protože jsem se rozhodla jet na poslední chvíli, nevybírala jsem si místo tak pečlivě,
jako na Hamleta, ale stála jsem nahoře na bočním balkonku.
Na úvod Petr zapálil svíci, kterou s sebou vozí už od minulých vánoc a podotkl, že je pro něj
zvláštní mít koncert na podiu, kde už tolikrát umřel a doufá, že dneska to přežije.
Koncert byl parádní, jen kvůli chybějícímu sboru jsme neslyšeli The Wall od Pink Floyd, ale pánská jízda, jak to Petr nazval, byla moc fajn. Host Ivan Hlas potěšil písněmi ze Šakalích let
a koncert plynul opět ve střídání rozprouděných a rozjímavých nálad. Petrovi se nejednou zaleskly oči...
Byla jsem zvědavá na srovnání brněnského versus pražského publika, které podle zvěstí bývá chladnější. Měla jsem to z bidýlka pěkně přehledně pod sebou a bedlivě jsem sledovala.
Tleskali jak o život všude, zpívali hned od první koledy, lidi kolem mě hodně podupávali, i když seděli, balkon se celý otřásal. Aplaus byl solidní, jen zvednout Kalich se nepovedlo,
to se prý stává zřídkakdy.
zpět na přehled 2008