Jsem už fakt blázen. V sobotu, první den prázdnin v sedm hodin ráno mi zvoní budík, abych mohla jet na koncert. (Pozitivní je, že to nepopírám, naopak, jsem na to bláznovství ve svém věku hrdá.:-)) A proč tak brzy? Přede mnou je podle jízdenky 296 km a Petr hraje už před 16.hodinou. Místo: prestižní festival Noc plná hvězd – Třinec. Letos probíhal už jeho 15.ročník, ale já bych se o něm pravděpodobně nikdy nedověděla. Je daleko a je laděný do tvrdě rockova. Ale nikdy neříkej nikdy!
Ocitla jsem se před pódiem s pár podobně postiženými kolegyněmi :-) a myslím, že jsme ani moc nevyčnívaly. Ti potetovaní, vlasatí a v kůži odění rockeři nejsou vůbec tak hroziví, jak se zdají. Jsou hraví, jako děti! Hrdě vykračují v těch nejšílenějších a nejbarevnějších parukách, radují se, máchají vlasy, hrozí zdviženýma rukama, buší do nafukovacích kytar, když to přeženou s pivem, v klidu ulehnou a odpočinou si kdekoliv.
Jen z jedné jejich zábavy jsme nebyly nadšené: během koncertu vzduchem létaly kelímky s pivem. Jak jsem byla poučena – když létají nad hlavami diváků, je to pro vystupující kapelu projev přízně a nadšení, pokud přistanou na pódiu či přímo na umělcích, má to význam opačný. Doteď nechápu, jak se to dá předem naprogramovat a jak se některým daří, aby kelímek letěl dnem vzhůru a pivo z něj nevypadlo, zatímco jiní s ním sprchují po celé dráze letu. :-D
Ale dost rockové nauky, přijely jsme kvůli PBB. Po Škworech dalo našim klukům docela práci zapůsobit dostatečně drsně, ale hráli s maximálním nasazením a všechno bylo velmi dynamické. Nevinnost, Masturbace, Anděl, Moře, Vstávej, Vidím sebe, Nad horú, Střed světa, I feel good, Mraky, Múza…kupodivu množství lidí před pódiem (alespoň podle nás) kulminovalo při nejpomalejší skladbě této sestavy.
Na Petra žádné pivo neletělo a sklidil zasloužený potlesk.