Do Stanoviště jsme přijeli hned na začátek v 15 hodin, protože tam měl hrát švagr se svou bandou starých rockerů a nechtěli jsme ho prošvihnout. Střídala se dvě pódia, což byl dobrý nápad, v programu nebyly prostoje při chystání aparatur, jen občas vyrušil moderátor Petr Holík se svými vtipy a historkami.

Petr zahájil své vystoupení v černém klobouku, který by se dal nazvat kovbojským, kdyby nebyl síťovaný a dle mého mu ukrutně slušel!

Když srovnám s ostatními koncerty, které jsem letos viděla, musím říct, že tento byl nadprůměrně nabitý a nabíjející, radostný, energický, opravdu měl švih! Dan s Petrem po sobě opět vykopávali (vyfotit to bohužel nikdy nestihnu) a drnkali si navzájem na struny.

Pro mě bylo Stanoviště zároveň tak trochu adrenalinovým zážitkem, protože jsem byla požádána fotit i z pódia a vystupovala jsem tam s myšlenkou na lidi v publiku, kteří si říkají ,,co tam ta baba leze" :-). Hlídat, abych moc nepřekážela, abych nepřekopla nějaký kabel a abych něco dobře vyfotila, mi fakt zvedalo tep, ale ten rozjásaný dav pod pódiem, to je pohled pro bohy. Písničky se rychle střídaly, já přebíhala dolů bendit a splnilo se mi po dlouhé době i přání zase se s přáteli při Nad horú chytit kolem ramen.

Petr se při kytarovkách stavěl i k Daliborovi.... Nešlo přehlédnout, že ten hrál celou dobu bosý. A Petra napadlo: když jeden, tak všichni! Při představování přinutil za povzbuzování diváků postupně všechny kluky, aby se vyzuli. Když došlo na něj, začal rozverně – sundal vestičku, pak rozepnul pár knoflíků košile a nakonec se vyzul a vyhrnul si nohavice ke kolenům. :-) Takhle dohráli přídavky a ukláněli se. Aplaus byl obrovský.