A co říct k PBB? Lidi, to bylo úžasný!!!! Už příchod (na pódium není jiná cesta, než mezi lidmi), kdy Petr se svým tajemným šamanským zpěvem přichází odzadu a vyhoupne se na pódijko..pak to, že jsou všichni takřka na dosah ruky – ne jako jinde, ještě víc, protože nejsou ani daleko, ani široko, ani vysoko, jen dva schůdky.... Po celý koncert jsem si vychutnávala tu blízkost všech, to, jak se jim na krku napínají žíly, to, jak z nich cáká pot, hrubé kytarové mozoly na konečcích Petrových prstů, tu úžasnou souhru Petra s Danem při jejich dlouhém společném sólu, kdy do kytar třískají tak, že mě ten zvuk, ta energie málem odfoukne a sledují se očima, dělají na sebe úžasná gesta... Dan se směje jak dítě s hračkou, Petr špulí rty v největší palbě těch muzikantských orgií a snad v tu chvíli pro ně neexistuje nic okolo. No a Kája! :-) Komunikativní Kája byl moooc milým zpestřením :-) Když Petr hrál něco, kde ho není potřeba, slezl a sedl si pod pódium přímo naproti nám, půjčil si ode mně foťák a fotil první řadu....prostě odvaz a improvizace, jaká každý koncert udělá nezapomenutelným.
Petrovy koncerty nikdy nejsou stejné, pokaždé je něco jinak. Bubnové sólo je přepracované a no budiž, Petr je při bubnování stejný - tedy - pořád stejně fascinující!
Když je řeč o gestech a promítnu si zpátky jeho koncerty, vzpomenu si na spoustu takových, která už nedělá a obměnil je několikrát za jiná.. docela se mi po nich stýská :-),
takže mě by ani nevadilo, kdyby se k nim vrátil.
Klubová atmosféra mě vyprovokovala k nezřízenému tanci, takže jsem v té sauně byla na konci koncertu neméně mokrá, jak Petr. Kdybych měla z celého večera něco kritizovat, pak jen to vedro.:-)
Další snímky na www.petrbende.cz