Samostatný koncert Praha, Akropole, 20.3.2006

Fotky zde tentokrát nenajdete, chtěla jsem se nechat naplno vtáhnout do té atmosféry a fotoaparát nechala doma.
Takže jen pár osobních postřehů...

Pro mě první letošní koncert z netrpělivě očekávaného Petrova turné.
Petr i všichni z Bandu sršeli energií a ač jsem tomu nevěřila, že to jde, opravdu ještě víc, než je známe z loňska.
Asi to nedovedu moc dobře popsat, protože jsem byla podobně jako ostatní v nepřetržité euforii. Začátek každé písničky byl jiný, předělaný, takže jsme těžko poznávali, který song to právě začíná.
Malé úpravy byly znát všude, ve skladbách, aranžích i choreografii pohybů; kluci opravdu chtěli, abychom se nenudili.
Celý koncert je takový dynamičtější, víc emocí, víc pohybu, víc euforie.

Zhruba v polovině představení na pódium nastoupil producent a muzikant Milan Cimfe a odehrál s Bandem několik skladeb.
Pak přišel zástupce vydavatelství a předal jemu a Petrovi Zlaté desky za 10 000 prodaných nosičů.

Nejsilnější vjem pro mě byl, když Petr s Danem stáli proti sobě s kytarami, napjatě čekali na správný okamžik a pak, v přesně synchronizované vteřině přejeli navzájem trsátky po strunách svých kytar….s lišáckými úsměvy sledovali,
co to s publikem dělá….a ještě to zopakovali…
Miluju okamžiky, kdy kluci ,,hrají na sebe“ , ať už Petr s Danem nebo s Dalíkem, nebo s Pavlem na bubnech. Je to takový silný pocit sounáležitosti, sehranosti, v těch chvílích je nejvíc vidět to pouto mezi nimi a myslím,
že to na nás diváky stoprocentně funguje.
A takové je i fantastické Intro před Andělem. Tentokrát se s ním už ,,dotýkalo“,
odpadla ta dramatická pauza a příště se možná už prolnou....

zpět na přehled 2006