Lešek Semelka nebyl na všech koncertech, ale patřil k tomu, na co jsem se vždycky hodně těšila. Časy jeho největší popularity, kdy hrával s Blue Effectem a kdy zvítězil na prestižní Bratislavské Lyře se Šaty z šátků, jsou už vzdálené, ale je to legenda, pan zpěvák. Když jsem jeho jméno viděla v seznamu účinkujících, nenapadlo mě, že opráší právě tu píseň, kterou miluju už několik desetiletí: Jména. A že ji s ním bude zpívat v duetu Petr. Dokonalý zážitek!
L.B.P. aneb Markéta Poulíčková má úžasný hlas, krásně vypadá a je při setkání milá a sympatická. Ale musím bez mučení přiznat, že mi s Petrovým hlasem v Nad horú svítá ladí nejméně ze všech verzí, které jsem dosud slyšela a její This is my story není právě mojí oblíbenou písní, možná i proto, že jeden čas ji rádia hrála od rána do večera. Opravdu zajímavé ovšem bylo sledovat Petra s chrastítkem, bongem a jako Markétina ,,vokálistu“. :-)
Ve většině sálů hned při příchodu zaujaly bicí netradičně postavené dopředu až na okraj pódia. Pavel Bříza je konečně dokonale vidět! Když jsem ho sledovala, jen jsem nechápavě pokyvovala hlavou, jak může: zvládat tolik ,,nástrojů“ najednou – vždyť je to několik bubnů a činelů a každý zní jinak.....jak může vyvíjet úplně rozdílný a jinak rychlý pohyb rukama i nohama zároveň a ještě se u toho koukat do publika.... jak se dokáže tak odvázat při...ale k tomu dojdeme :-).
Petr se postaví k mikrofonu v ruce s paličkou a malým oprýskaným kastrolkem a ujme se dirigování jedné až dvou rytmických sekcí – to podle toho, zda lze sedadla v sále rozdělit uličkou. Uznale pokyvuje hlavou a později se rošťácky směje, když nachytá diváky svým příliš rychlým předťukáváním rytmu, který ruce nestihnou vytleskat.
No a pak se rozpoutá něco, co znají jen návštěvníci koncertů Svěráku 3. Petr se oklikou blíží k Pavlovi a ťuká jakoby mimoděk do bubínků, až si sedne na jeho místo a pustí se s vervou do bubnování a zpívání zároveň, s hlavou otočenou na mikrofon do boku. ,,Vstávej, jdem!“ Sólo je nově zkomponované a opravdu stojí za to.
Pavel, který musel vstát, chvíli buší do vedlejších bubínků rukama, ale pak se s výrazem naprosto nevybouřeného a nevyužitého bubeníka rozhodne vložit všechnu svoji energii do třesení rytmickými chrastítky. A člověk neví, kam má vlastně dřív koukat!!!!!! :-)))
