Byla jsem po delší odmlce odhodlaná fotit ze všech sil, ale chvílemi jsem jen užasle zírala, co to ti kluci vyvádějí!
Zařazovali nezvyklé kreace a zpestření.
Pódium bylo pokryté balónky. Lehké pinkání mezi publikem a Petrem se časem
změnilo v jeho snahu balónky rozšlapávat.
Kája si naopak vyhrál, několikrát s balonkem žongloval na konci trubky,chytal ho do zubů apod.
Petr častěji komunikoval s Danem,
zajímavé bylo jejich oproti loňsku obrácené společné hraní na kytaru.
Také k Pájovým bubnům přistupoval z opačné strany,
pak Danovi zpíval takřka do ouška
a on se skrčil,
aby byl stejně velký jako Petr.
K Danovi přeběhl Kája a nechal ho hrkat na své zelené chrastící vejce.
Petr padal do kleku více, než jindy,
ukláněl se před troubícím Kájou a nastavoval mu mikrofon natažený přes hlavu,
jako když toreador tančí před býkem.
Hrál si s kytarou,
a dělal na hmatníku zvláštní krouživé pohyby.
Při I feel good neskutečně řádil a vrhal se kupředu, jako by chtěl upadnout, aby to vzápětí bravurně vybral.
Závěr byl ve znamení spršky vody z lahve.
,,Nemůžu bez tebe žít...co na tom, že nás všichni vidí..."
Neuvěřitelně procítěný, až bluesový zpěv téhle písně podtrhuje
Petr ještě tím,
že si sedne na zem a zpívá s přivřenýma očima...
