No name tour Olomouc 18.11.2008

Vypravila jsem se na koncert No Name do sportovní haly v Olomouci. Nejsou kapelou, kterou bych vyhledávala, ale předkapelu jsem prostě vidět chtěla. :-) Foťák jsem nechala doma, na všech vstupenkách je výrazně napsaný zákaz fotografování a co já vím, jestli nebudou foťáky u vstupu zabavovat, jak se to někdy stává. Hala byla pódiem s poloostrovem o něco zmenšená a nedovedu odhadnout, kolik tam bylo lidí, zdálo se mi, že téměř plno, pod pódiem i na bočních lavicích, takže tisíc, dva či víc?

Hrát začali úplně přesně, tak by se mi to líbilo pokaždé. Když vyběhl Petr, do pár vteřin mě zaregistroval, vykulil očiska a ukázal prstem, bylo to moc milé. I Kája pak zasalutoval. :-) Kluci byli úžasní! Já vím, to říkám téměř pokaždé, ale tady bylo cítit, jak se snaží zaujmout lidi, kteří je možná do té doby neviděli. Petr nezapomněl poděkovat No Name, že byli první velkou kapelou, která je vzala před lety jako předskokany a věnoval jim Nad horú. V jejím závěru sedl za bubny a rozjel nové dlouhé sólo, které je prostě neskutečný zážitek. Mají dvoje bicí a spolu s Pájou rozvařili halu k nadšeným ovacím, bylo skvělé vidět ten les tleskajících rukou. Publikum bylo parádní, přijali Petra opravdu vřele. Bohužel, měl pouhých 40 minut a i když mu tleskali hodně, bylo mi líto, že vytleskat přídavek je ani nenapadlo. Ale jo, zrovna já bych je měla chápat, byl to ,,jen“ předskokan jejich boha. :-)

Ze stejného důvodu No Name zákonitě sklidili mnohem větší rachot. Každý si s nimi zpíval, já většinu těch písniček taky znám slovo od slova. No čím to je, čím to je? Přece tím, že je pořád hrají v rádiu a do té hlavy se to natluče chca nechca.Spotřební muzika, chce se mi říct. Tím nijak neshazuji její kvalitu, No Name jsou dobří (i když k morbidnostem v jejich textech jsem vždycky měla výhrady). Jen to velkolepě vystavěné pódium mi připadlo nějak nevyužité. Muzikanti mi přišli strašně statičtí, téměř se nehnuli z místa a nepohnuli tělem, jen Igor se mezi nimi zmítal a předváděl show, která se k jejich romantickým písničkám tak nějak nehodila. Jo…když mám poslouchat píseň o tom, jak je už mrtvý a strašně mu chybí jeho milovaná a přitom koukat, jak hází úsměvy na všechny strany a špulí zadek, navíc čekám, kdy sám sobě ukopne..ehm... a spadnou mu kalhoty, které má pod podbřiškem, prostě se do těch písniček nemůžu vžít, kdybych se na hlavu stavěla. Jen tak kolem mě plynou jako příjemná dekorace. Navíc – oproti Petrovi jsem polovinu slov nerozuměla, zvuk byl evidentně dimenzovaný na zadní řady.

A pak zhruba v půlce koncertu přišla chvíle, kdy jsem se cítila poctěná a provinilá zároveň. :-) Chudák Igor, někdo by mu měl konečně říct pravdu :-), už podruhé šlápl vedle. Já si říkala, že se mi to zdá, že po mně pořád kouká. Pak mě napadlo, jestli si mě třeba nepamatuje ze křtu v Semilassu. Chyba lávky...Přišel na mou stranu pódia a povídá, že následující píseň chce věnovat této dámě, která se od těch ostatních liší, ne že by snad byla starší :-), ale…a děkoval mi že jsem překonala předsudky (hahahahahaha, kdybych mu tak mohla objasnit, že mám za sebou už ke stovce koncertů téměř vždy v první řadě) a že může říkat, že na ně nechodí do první řady jen mladá děvčátka! No…musela jsem se usmívat...tyhle body patří někomu jinému. Po koncertě jsem se k umělcům dostat nepokusila. Bude mi stačit vykulený Timko, až mě následující den uvidí znovu pod pódiem a začne si myslet, že je nějak hodně dobrý. :-)))

zpět na přehled 2008