Výčapy bez Výčap... Po krásném letním pátku se počasí proměnilo a sobota byla studená a deštivá. Už dopoledne se rozšířila zpráva, že letošní koncert Carmen se pro nepřízeň počasí přesouvá z výčapského kopce do kulturního domu v Lipníku. To, čeho se všichni obávali, protože nikdo nevěděl, jak to bude vypadat. I přesto jsme se postupně scházeli. Kulturák nám přišel malinký a tušili jsme správně, že nás čeká pěkná mačkanice.
Kdo to s tím Petrem hraje???
Předkapela Silage nás zaskočila tím, že zpěvák se – kromě obličeje – ve všem podobal Petrovi. Střídmá postava, kohout na hlavě a bílá košilka s krátkými rukávy, podobná gesta... Když jsem ho poprvé zahlédla sehnutého u beden, blesklo mi hlavou: ,,Kruci, jak to z toho Hodonína stihl tak rychle?“
Na Carmen jsem nastoupila do první linie, ale ještě než začal koncert, stihla jsem se vytočit. Stísněný dav, opilci, sebevědomé holky, co se s cigáry a kelímky piva v ruce snažily vecpat na poslední chvíli před nás a stále víc nás vytlačovat z pozic....Řekla jsem si NE! a tvrdě hájila naše místa. Radostně se bavit je jedna věc, ale neotravovat tím okolí je věc druhá. A tak jsem nasadila zřejmě velmi bojovný výraz a podobné přírůstky postupně úspěšně eliminovala gesty i slovy.
Začal koncert, Petr vyběhl v bílém tričku, překrytém zeleně kostkovanou vestičkou. Nechápala jsem, že si ji snad polovinu koncertu nesvlékl, protože tam byla opravdu sauna. Přejel publikum očima, začal postupně zdravit skupinky přátel a rozjel se maratón starých dobrých fláků.
Ptáte se, jak se mi letošní Carmeni líbili? Co na to říct. Kouzlo kopce, ořechu a oblohy plné hvězd strašně chybělo. Kvůli nebývalému množství rušivých (což je velmi slabé slovo) vlivů jsem se pořádně nemohla dostat do té správné nálady a užít si písničky, jak jsem byla zvyklá. Ta neopakovatelná atmosféra , která mě pokaždé vtáhla a nepustila, se prostě nedostavila. Přesto jsem trsala na všechny sady a užila si to alespoň tak. Oni totiž kluci opravdu za nic nemohli, hráli skvěle jako vždy.
Další snímky na www.petrbende.cz