Byla to nervy drásající několikahodinová cesta, neboť i v mírumilovných Jižních Čechách od rána sněžilo a udržet se na silnici chtělo hodně řidičského umu. Ale to, o čem vám chci vyprávět, je něco docela jiného. :-) Představte si narvaný klubík, šlapající soustrojí ze třech kytar, Kájovy trubky a rockových houslí, jamující zapálené muzikanty, Petra zářícího, uvolněného a sršícího humorem se smajlíkem na tričku a nápisem Mr. happy......a vánoční koledy v únoru. :-) Já vím, že se to těžko představuje, ta atmosféra je prostě nepřenositelná a nesdělitelná a můžu jen říct, že Petr nám zase přinesl něco, co jsme do této chvíle nezažili. Ale popořádku.
První a asi jediná špatná zpráva byla, že do kompletní sestavy kluků chybí Borek a Pája, které zkosila nemoc. V malé divadelní kavárničce se stolovou úpravou tak pro 80 lidí bylo plno. Na pódijko spolu
s Petrem přišel místní folkař a organizátor Roman Špilínek Petr mu děkoval, že díky němu existují tyto klubové pořady živé hudby a jeho vtipné průpovídky podbarvoval hrou na klavír.
A vůbec měl mnohem víc průvodního slova, než obvykle a užíval si úzkého kontaktu s publikem. ,,Špilas" zazpíval písničku o tom, že nezískal Portu a tak se bude věnovat sportu a pak už naběhli postupně kluci. To se nedá popsat, jak ty písničky zněly skvěle! Zahráli i Klíč, ale nejvíc mě asi dostala Nevinnost, poprvé hraná bez bubnů, bylo to jiné a stejně působivé! Petr pozval na pódium místního houslistu Karla Dvořáka, který odehrál s kluky zbytek koncertu a doplňoval je úžasným způsobem, i když jak jsem se později dověděla, nikdy předtím ty písničky neslyšel a neměli to nazkoušené. Prostě říkal, že oni – muzikanti se cítí srdcem a vycítí, co ten druhý hraje, to že žádné secvičení nenahradí.
Petr nás obdaroval novou písničkou o přáních. Je nádherná! Vyzařovala z něj spokojenost, miluje tyhle koncerty, které nejsou přesně nalajnované, kde může improvizovat. Taky se mi zdálo, že se vždycky až po potlesku rozhodoval a dával klukům pokyny, co budou hrát. Kája občas nahrazoval rytmiku tamburínou a rýžovým chřestidlem a taky při představování se nespokojil s označením ,,sólová trubka“, ale vyžadoval na Petrovi, aby vyjmenoval všechny jeho nástroje včetně sólového vejce a irské flétny. :-)
Na přídavek Petrovi zablesklo v očích a to, co předesílal po celou dobu – že v Krumlově loni nebyl vánočák a chtěl by to nějak napravit, splnil. Já, protože jsem se nespokojila s přiděleným stolkem vzadu
se špatným výhledem za sloupem a raději jsem si stoupla i kvůli focení ke stěně vepředu, mohla jsem se nejen pohupovat do rytmu, ale měla jsem ještě druhý plán vnímání koncertu, totiž pohled z okna na ulici,
kde procházeli různí lidé, často asijští turisté, koukali, co se to uvnitř děje, naslouchali a zase šli dál. Když se rozezněl ,,Štědrý večer nastal“, zrovna procházela okolo starší paní. Nevěřícně se
zastavila, zakryla si rukou pusu, prošla asi 3x sem a tam a nakonec si dala ruku k uchu, aby se ujistila, že slyší správně. Asi si chuděra myslela, že se propadla v čase. Byl to totální úlet! :-D Petr
plynule propojil asi tři koledy a celý sál je zpíval s ním, ukončení bylo kolosální a došlo i na potlesk vestoje. Místní mi prozradili, že nepamatují, aby ten klub byl takhle plný a potlesk vestoje,
to že není normální, to se prý v Jižních Čechách nedělá. Moc hezky se to poslouchalo.
Další snímky na www.petrbende.cz