Fakt se mi to nezdálo? Nějak se z toho pořád nemůžu vzpamatovat.....Tenhle výlet byl opravdu nevšední a už dlouho jsem nebyla takhle v dobrém zmasakrovaná. :-) Mimo jiné si přepisuji bendící rekord na 666 km a 12 hodin cestování.
Start byl ve čtyři hodiny ráno autem do Brna na autobus směr Bratislava. Nesnáším těsně navazující spoje, takže jsem měla v Bratislavě dost volno na to, abych se pokochala historickým centrem. Takhle brzo ráno tam byli jen metaři a mohla jsem si to vychutnat, jak mám ráda, konečně jsem z Bratislavy neviděla jen most a výstaviště a poznala ji i z té hezčí stránky.
Intercity rychlík Tatran jel z Vídně a společnost byla zajímavá. Také jsem přes okno fotila, protože když jedete hodinu kolem Tater, je to prostě úžasné!
V Košicích jsem našla penzion, který byl opravdu blízko nádraží a opravdu tak hezký, jako na internetu, a protože mě stíhaly smsky od kamarádky, jaké nabral její autobus zpoždění, bylo mým úkolem prozkoumat nejrychlejší cestu od penzionu do divadla. Svižnou chůzí 20 minut.... No, stihla jsem přitom vidět i něco málo košických pamětihodností, z čehož nejvíc mě pobavila socha koně, u které jsem si říkala: ,,Sakra, ale kdo jim ukradl toho Václava?“ Ano, je to stejná socha, jako na Václaváku, ale pouze hřebec Ardo. :-)
Ve finále jsme to stíhaly pomocí taxíku a nakonec všechno dobře dopadlo! V 18,45 jsme byly v divadle a zasedly na místo. Tedy jak já jsem se na Hamleta ten rok a půl těšila, to snad ani nejde vypovědět! Když zazněl první zpěv, rozbušilo se mi srdce jako bych tam stála já, měla jsem trému i za ně. My, zkušené divačky, jsme na drobnostech poznaly, že všichni jsou v novém prostředí trochu napjatí, ale na celkovém dojmu to neubralo. Všichni hráli bezvadně, Janek zpíval nejlíp, co jsem ho kdy v Hamletovi slyšela a Petr při tanci s komedianty, kde na závěr zpívá ,,...a pomsta bude má!“ ten dlouhý tón ještě v plné síle hlasu zvedl výš a bylo to prostě skvělé!!!!!!
Kvůli vyjímečnosti této akce jsem si nemohla odpustit poprvé na Hamletovi stvořit pár snímků. Nerušila jsem bleskem a kvůli tomu vznikly záběry jako tento, spíše než fotografie připomínající impresionistické obrazy. Ale tak je to vlastně dobře, protože Hamlet je jedna velká imprese.
Potlesky po výstupech se nám zdály trochu vlažnější, až ke konci se ozvalo i výskání; o to víc překvapilo, že závěrečný aplaus byl vestoje!!!!! Děkovačka...já se chystala s květinou tentokrát na pódium, protože – jednak mě tam nikdo nezná :-D a jednak ať Slováci vidí, že má Petr podporu! Na jeho překvapení jsem se dlouho předtím těšila. :-)
Když jsem ráno odjížděla, všimla jsem si plakátů visících po Košicích. Jak symbolické :-). Já věřím, že zvítězil.
