Vyrazila jsem v pátek dopoledne, i když mě nenápadně přesvědčovali zprávami o kalamitě na dálnici, cestujících nocujících v autobusech, apod. Ale když jsem slyšela, že nejsem sama, kdo se do Jilemnice chystá, nic mě nemohlo zadržet.

V autobuse do Prahy mě rozrušil jen řidič, který si na rovných rychlých úsecích počítal drobné. Ale dojeli jsme ve zdraví, přeskočila jsem na autobus do Turnova a mohla se kochat pohledem na zasněženou krajinu ubíhající za okny.

Na turnovském nádraží už zapadalo slunce a pěkně mrzlo. Přestoupila jsem na rychlík a bylo mi trošku divné, že jede o pět minut dřív, než psali na IDOsu. No, nedat se do řeči s hodnými pocestnými, skončila bych někde ve Dvoře Králové. Totiž na internetu nepsali ani to, že do Jilemnice se nedá jet přímo a musí se přestupovat ve Staré Pace. Pět minut bohatě stačilo a ocitla jsem se v malé jednovagonkové lokálce. Trochu jsem znervózněla, když jsem tam nakonec zůstala sama, ale pan průvodčí mě uklidnil a už jsem věděla, co mám čekat. Jestli někdy pojedete přes Martinice v Krkonoších, je to vesnička tak malá, že ani není na mapě, ale trochu podivný železniční uzel. Přijedete tam – a jedete zase zpátky. Neděste se, je to jen způsob přehození na jinou kolej.

A byla jsem v Jilemnici. Domácí mi poradili, kudy ke kulturnímu domu..

Koncert byl naprosto skvělý, bylo vidět, že klukům to už scházelo. Některé písničky mají pozměněné aranže, ale co hlavně bilo do očí: taková šou se jen tak nevidí! Kája perlil, komunikoval s děvčaty v publiku, dělal výskoky i kleky, hrál na trubku jako na kytaru…..Petr hrál na sebe s Dalíkem, vyvedl ho doprostřed pódia a při představování předvedli ,,společnou choreografii“, kdy Dalík hrál a Petr si s ním podupával stejnou nožkou.

A co byla naprostá bomba? Vidím sebe vedle tebe. S takovým nasazením, s jakým ji hráli, přitom se nedalo klidně stát! A když nastoupili na úplný kraj pódia , necelý metr ode mě, Petr a Dan tloukli do kytar a mezi nimi Kája, úplně jsem cítila, jak do nás perou tu energii pod tlakem, byl to vyjímečný zážitek!

Koncert trval dvě hodiny, z čehož asi půl hodiny bylo ,,loučení“ . Sál nebyl narvaný, ale randálem a nadšením to publikum dohánělo. Málem se povedlo druhé vyvolání…..jen chvilku ještě vytrvat…..