První, čeho si nešlo nevšimnout,
byl Danův sestřih. :-)
Neodpustila jsem si pár fotek, ze kterých je vidět maximální koncentrace, hlavně v Petrově výrazu. Je zakaboněný, jako by naštvaný nebo se spoustou problémů, ale sotva s někým z
kolegů prohodil pár slov, usmíval se jako jindy. Jasně, vím z vlastní práce, jaké to je, než se všechno rozloží a nachystá, taková nervozita před ,,útokem“, aby všechno fungovalo, než přijdou lidi.
Jsem schopná vrčet a mračit se, dokud všechno neběží jak na drátkách.
Kluci v té hodince hráli jen dynamické písničky a řádili jak utržení z řetězu (někteří prý nabití včerejším Lenny Kravitzem), jediná výjimka byla Nad horú, která sklidila obrovský aplaus. Ten ostatně
nechyběl po celé vystoupení, dav před pódiem byl mohutný. S rukama nad hlavou vytleskával starý pán i batole na tatínkových ramenou. :-)
Další snímky na www.petrbende.cz