Recept na Sraz á la PBB
Vezmeme větší sál a přiměřeně ho okrojíme předsunutým pódiem. Do hrnce nasypeme osvědčené ingredience v poměru 6 kousků umělců a asi 100 ks návštěvníků, rovnoměrně rozložíme sedadlovou úpravou a pozvolna restujeme střídáním hudebních bloků a mluveného slova. Občas umělce kladenými otázkami dusíme ve vlastní šťávě a průběžně kořeníme pikantními dialogy. Když jsou do měkka propečení (a vypečení), sundáme z pódia a servírujeme s lihovými fixy úhledně srovnané za dlouhým stolem. Můžeme podávat s plakáty, fotokartami nebo přílohou dle vlastní chuti. Přídavky jsou možné na vyžádání, dokud není hrnec prázdný.
Tak teď seriózně. Havlíčkův Brod je Vysočina a počasí to dalo znát právě v ten nejnevhodnější den, začal padat sníh a to hodně. Kalamitní stav jen umocnily nesmyslné objížďky zaviněné aktivními silničáři (jezdilo se např. z Jihlavy přes Humpolec). Nicméně – dorazili jsme včas, zamávali zkoušejícím a dali si panáka u baru. Uvítala nás Daniela, která rozdávala podpiskarty poprvé i s klukama!, upomínkové ,,přáníčko“ od Petra a dva lístky na napsání dotazů zvlášť pro Petra a pro kapelu. Pomalu se to začalo sjíždět a sál se plnil.
Petr začal svoji one man show Klíčem. Seděl s kytarou na pódiu a nachystal všem lahůdku v podobě nám dosud neznámých písniček, krásné folkovky!
Dojatě jsem naslouchala jeho představování kluků (o nich bez nich) a vyprávěním, jak se s kterým z nich seznámil. A pak už si je přivolal na pódium a začal bloky písniček střídat se zodpovídáním dotazů, které vytahoval z krabic a předčítal a kluky vyvolával, jak ve škole. Byla to dost dobrá zábava sledovat jejich reakce. Klukům totiž tento bod programu byl do poslední chvíle utajen a tak je to poněkud zaskočilo. No co k tomu víc povídat.. kdo tam byl,ví, o čem mluvím.
Bylo to moc zážitků, které nedovedu přesně reprodukovat…. Nejdynamičtější ovšem bylo, když jsme podle předchozí domluvy vyběhli při Středu světa a začali obíhat sedící řady. Čekali jsme, že se zvednou další, ale přidala se jen jedna slečna z první řady a……najednou za náma běhal Petr …a Dan….a Kája…:-D :-D já už lapala po dechu a Petra to zřejmě bavilo a jen se ptal – ,,tak co, ještě?“ a ,,ony nedají pokoj, ženský jedny!“ a přitom to stihl ještě levou zadní uzpívat! Bylo to prostě skvělé a všem zúčastněným děkuji za to oživení.
Autogramiáda byla tentokrát obohacena o všechny kluky, kteří seděli za stolem a v této pro ně nezvyklé roli se cítili trochu rozpačitě, ale mně se to moc líbilo.
Bylo to fajn, klub Čechovka je strašně vstřícná organizace, sál Petrovi půjčili zdarma a ještě splnili to, co zřejmě domluvil a zdůrazňoval, že komu jede vlak až pozdě ráno, může tam zůstat a bar bude otevřený. Pánovi se chtělo jistě spát a nesměle říkal, že u nádraží je nový krásný nonstop a taxíky jezdí po celém městě za 50,- , ale vyhazovat nikoho rozhodně nechtěl a rád si zadebatoval o jejich bohatém hudebním programu. A tak jsme se až kolem 4 vytrousili na protilehlou ubytovnu a někteří na to nádraží.