Premiéra muzikálu Hamlet 7.1.2008
Pražské divadlo Kalich

Hamlet.....divadelní hra, která přežila staletí, protože vykresluje ta nejzákladnější lidská hnutí mysli s mistrovstvím a krutou důsledností, které se nepřestáváme obdivovat.

Lístky na premiéru jsem si objednala tentýž den, kdy jsem se dověděla, že Janek Ledecký nabídl tuto roli Petrovi a on ji přijal. Ani na chvilku jsem nepochybovala, že se dokáže proměnit v herce. Vzpomínka na jednu kratičkou scénku z muzikálu Miss Saigon, kterou nám sestříhali do Superstar, náhle ožila a s ní i víra, že Petr zvládne v takové situaci nejen skvěle zpívat. Vždyť herectví spočívá hlavně v tom, umět dávat najevo své emoce, tak, aby byly pro ostatní čitelné. Kdo zná Petrův procítěný projev z jeho koncertů, ví, že to on umí. A víc, než umí. On to nedělá strojeně a naučeně, ale naprosto bezděčně a přirozeně.

Poprvé mohl otevřít scénář nedlouho před začátkem svého vánočního turné. Skloubit zkoušky s kapelou, učení textů, zkoušky v divadle, výuku šermu a koncerty po celé republice tak, aby nic neošidil, muselo být během těch necelých dvou měsíců neskutečně vyčerpávající.

Usedla jsem do divadla Kalich a tohle všechno mi šlo hlavou. A pak se rozezněly zvony a na dvě hodiny mě obklopil jiný svět, naprosto fascinující, který mě vtáhl a nenechal ani na chvíli se rozptýlit. Třeba koukat ke stropu, jaká je tam výzdoba, co za známé sedí přede mnou, psát smsku domů a znuděně si říkat, kdy zrovna tahle scéna přejde v nějakou zajímavější. Ano, tohle všechno občas v divadle dělám.

Nebudu prozrazovat moc z dění, ať se ti, kdo ještě neviděli, můžou těšit. Ale musím popsat dojmy, které toto představení ve mně zanechalo. Jednou větou – byla naprosto překonána moje očekávání. České muzikály jsem viděla jen dva a z obou, ač věhlasných, ve mně zůstala vzpomínka na jeden dva hity, které jsme slýchali v rádiích a pak to, že to ,,bylo dobrý.“

Hamlet....Jankovu hudbu jsem vždycky měla ráda, ale že by dokázal jeden muzikál doslova napěchovat tolika silnými skladbami, to jsem opravdu nečekala. U některých je to jasné hned, u jiných se to nezdá, ale věřte, že vám spoustu dní poté budou znít v hlavě. Texty podobné staré knižní mluvě, v krásných obratech vyjadřující dění. Choreografie, která nepůsobí strojeně a plánovitě. Většinou hned poznám, když mi něco nesedne, ale tady nebylo hluché místo, kdy bych měla pocit rozpaků, trapnosti nebo nudy. Všichni účinkující hráli a zpívali, jak nejlépe mohli. Nápaditá scéna bezchybně doplňovala děj, který byl průzračný, bez složitých jinotajů a nutnosti výkladů, jak to autor asi myslel. Vždyť takový Shakespeare má být. Kostýmy nebyly avantgardně moderní, čehož jsem se bála, ani důsledně starobylé, byly prostě – pěkné.

A Petr? Naprosto suverénní herec, který ztvárnil smutek, nejhlubší zoufalství, lásku, zklamání, radost, nenávist, šílenství, touhu po pomstě i umírání tak přirozeně, jako by nikdy nedělal nic jiného, než divadlo. Jeho city s ním zmítaly i fyzicky, až měl člověk strach, že si ublíží...a když přišla dlouhá šermířská scéna, jen jsem tajila dech nad poznáním, jak moc pořád dovede překvapovat.

Ještě nikdy jsem neodcházela z divadla tak nadšená, s takovou touhou vidět to všechno co nejdříve znovu. Kdybych druhou polovinu týdne nemusela trávit pracovně na opačném konci republiky, určitě bych se rozjela do Prahy. Jako by tam zůstalo něco, k čemu se musím vracet, co potřebuji vidět, slyšet a hlavně znovu cítit. Protože – jestli si myslíte, že vás tenhle muzikál nechá chladnými, nevěřte tomu. Tak...v březnu.......

zpět na přehled 2008