Klubík, který patří Bobu Frídlovi, má asi 70 míst a hned u dveří nás zarazilo, když nám tvrdili, že je plno a bude problém s lístky.
V tomhle počasí jsem se obávala spíš opaku! Obsluha se dělila na dva tábory:
1. nepříjemnou starší paní, která se pohoršovala, jak si to představujeme, že tam mají vždycky plno a lístky jsou zadané rok dopředu a
na stojáka že to nejde, protože oni tam musí chodit a obsluhovat a my bychom překáželi a že nás může dát leda na zahrádku (to jako ven?????)
2. pana vedoucího a příjemnou mladší servírku, která řekla, že ještě nějaká místa se najdou, a někteří, co mají zadáno beztak nepřijdou,
přinejhorším že můžeme být na baru. Bez vlastního přičinění jsem nakonec dostala vyloženě VIP místo hned u pódia (takže focení byla zívačka :-)).
Koncertík Petra, Pavla Helana a Káji byl milý, vtipný i poetický a prostě výborný jako minule a nasmála jsem se stejně, jako když jsem jejich fóry slyšela a viděla poprvé. Pár vtípků bylo nových a všechny měly velký úspěch, třeba když si z Káji stojícího uprostřed kluci utahovali v dialogu o dotacích zemědělcům, kdy Pavel mluvil jako Václav Klaus a Petr jako Karel Gott. :-D Publikum se k mému údivu skládalo z mnoha návštěvníků důchodového věku, kteří vypadali, že tam prostě mají abonentku a chodí na všechno. A potleskem nešetřili, dokonce na závěr vytleskali dva přídavky.
Po koncertě jsme Petra potěšili zprávami o vyprodaném Janáčkově divadle, popovídal a podepsal babičkám fotokarty do sbírky. S úctou koukal na zarámované fotografie všech umělců, kteří zde účinkovali. Za takhle fungující kulturní počin před Bobem Frídlem smekám klobouk.