Ŕíká se: nevstoupíš znovu do téže řeky. Proč mě tohle napadá vždycky právě u reportů z Výčap? O řece tekoucí přes výčapský kopec to tentokrát opravdu platilo, všechno bylo tak trochu jinak… Po předchozích vymrzlých dnech nebe seslalo naštěstí teplejší počasí, ale vedrem se to nazvat nedalo. Bavili jsme se u zvukovky jako obvykle, okukovali Petrův už opravdu extrémně krátký sestřih a těšili se na večer.
Tak to všechno začíná...
Stmívalo se, lidí nám pořád připadalo méně, než předešlé roky…předkapela Natuty nezačala ve 20 hodin, ale o něco později.
Příchozích ale stále přibývalo a nakonec prý přišlo o pár set lidí víc, než loni. A bylo to poznat, na parketu se při Carmenech nedalo hnout a proplétat se davem při focení z více úhlů byl docela nadlidský úkol.
Čekala jsem, jestli Petr nastoupí jako loni s nějakým překvapením á la carmeňácká vlajka. Přišel v podobě ,,mlynářského učně“ jak to kamarádka trefně nazvala, celý v bílém, i s čepičkou. :-)
A dokonce překonal všechna očekávání. Působil na mě jako dynamit, jako by chtěl vybouřit všechno, co se v něm za ten rok nastřádalo. Se svou oblíbenou rekvizitou – mikrofonovým stojanem, dělal neuvěřitelné věci, zmítal se po pódiu, všechno kolem něj padalo a když vykopl proti Lubošovi jak v kickboxu, úplně jsem se lekla.
Loni přidaný prvek zavěšení a houpání se na stropním nosníku pódia
zdokonalil a houpal se neuvěřitelně dlouho na to, že se držel jen konečky prstů.
No ano, koncert měl šťávu, jak jsme zvyklí a myslím, že jsme se opravdu bavili, každý podle své chuti a nálady. Nechyběly úsměvy a pokynutí do našich řad, věnování písniček různým lidem…jediné, co chybělo, byla slečna Carmen, která stála u pódia, ale už je natolik velká, že se jí asi přestalo chtít předvádět se s Petrem.
Objektivně vzato, všechno vlastně bylo fajn, i když tak trochu jiné.
Další snímky na www.petrbende.cz